Milý deníčku,
dlouho jsem nic nezapsala. Asi proto že nebylo moc o čem psát. Začátek roku, hodně učení a nacvičování kouzel. Halloween, Vánoce, Nový rok a Valentýn. Ale teď je skoro ráno a já ležím v posteli a nemůžu usnout. Proč? Hned se k tomu dostanu.
Není to tak dlouho co jsem se dozvěděla že hořelo famfrpálové hřiště. Nikdo neví kdo ho zapálil a proč. Shořelo úplně. Emm chtěla být kapitánkou mrzimorského týmu. Nebo alespoň jeho členkou. Ale to už je minimálně pro tenhle školní rok pasé. Pak někdo poškodil knihovnu. Proč a jak nevím, nebyla jsem u toho. Už se dostáváme k tomu co jsem opravdu zažila. Myslím že to bylo pondělí. Nebo úterý? Nevím splývá mi to dohromady. Po hradě se rozléhal nářek a pláč. Asi duchové. Prý se to občas stává. Jsem na hradě teprve druhý rok ale nic takového jsem zatím neslyšela. I když nás Annie upozorňovala že se nemáme toulat sami po hradě, nedalo mi to. Šla jsem za tím pláčem. Došla jsem až do věže nad lektvarologický klub a nebyla jsem sama koho to zajímalo. V rohu se cholil duch nějaké ženy a strašně naříkal. Okolo stálo pár studentů. Mezi nima i Jenn od nás z ročníku a z koleje. Taky Max a ta holka co s ním furt chodí. Duch nás přesvědčoval o tom, že jsme moc mladí ale nakonec nás pustila dveřmi do místnosti kde bylo spoustu krámu a také staré zrcadlo. Byla jsem vzadu a snažila jsem se postavit na špičky abych něco viděla. Duch nás poslal do toho zrcadla. Cože jako dovnitř? Nádech, výdech a jde se. Vylezli jsme všichni na nějaké louce a okolo byl kruh z kamenů a lidé sedící dokola. Vypadalo to jako něčí vzpomínka. Protože oni nás neviděli ani neslyšeli. Provedli rituál. Do kalichu nakapali krev a pak po nějakém zaříkávání se změnil v amulet. Hvězda. Mezi kameny se objevil průchod zpět, který začal slábnout a tak jsme radši všichni odešli. Nikdo tam nechtěl přece zůstat. O tom také duch té ženy mluvil. Bylo po večerce a venku jsme narazili na Annie a všechny nás poslala na koleje spát.
Už se dostávám k dnešku. Po hradě se povídá že zmizelo pár studentů. Mezi nimi i Art. To je náš prefekt. A Vin. To mi připomíná že jsem dlouho neviděla Emmu. Snad je v pořádku. Seděli jsme dnes večer na koleji. Já si četla, Jenn zkoušela kouzla a Jasper si povídal s Jul. No vidíš, Jasper. Moc milý prvák. Dobře se s ním povídá. Když se Jul udělalo zle až se jí podlomily kolena, navrhli jsme jí že zajdeme na ošetřovnu pro Alice. Je po večerce. Nesouhlasila. Jenn jí nakonec, po tom co jsme slíbili že nikam nepůjdeme, odvedla na pokoj. Napsali jsme vzkaz že jsme šli na oštřovnu a společně s Jenn a Jasperem jsme vyrzili. Vše by bylo v pořádku dokud jsme nenarazili na Maxe. Podle jeho slov mu Jasper něco udělal. Nevěřím. Každopádně po tom co jsme se Jaspera zastali na nás vyslal kouzla dokud jsme všichni neleželi na zemi. Sakra Maxi! Teď přijde to zajímavé. Max naznačoval že něco ví o zmizelých studentech. I když jsem mu moc nerozumněla. Tak jsme šli s ním. Pak! Páska přes oči, podlomily se mi kolena. Probrala jsem se. Nevědela jsem kde jsem ani jak dlouho jsem nedobrovolně spala. Zaslechla jsem Jenn i Jaspera. Max nikde. Sakra Maxi! Nezbylo než čekat jestli nás někdo vysvobodí z té pásky přes oči. Nakonec nás našla profesorka Fowler. Odvedla nás na kolej a naštěstí nám nedala trest.
Ležím v posteli a venku skoro svítá. Teda myslím. Ve sklepení se to nedá moc poznat. Snad ještě usnu. Dobrou noc...