Milý deníčku,
tak je to tady. Znovu v Bradavicích. Už nejsem ten malinký a neznalý prvňáček. Už to tam trochu znám. Letos jsem jela z Prasinek na hrad kočárem, který jede úplně sám. A cestou jsme viděli prvňáčky na lodičkách. Říkala jsem si: "jó tam jsem minulý rok taky byla"
Ale ještě než přejdu k tomu jak byl celý první den úžasný, musím se ti s něčím svěřit. Alespoň tobě, protože nikomu jinému nemůžu.
Byl den těsně před odjezdem. Všechny věci jsem měla naházené v kufru a protože jsem neměla co dělat tak jsem vysedávala v Děravém kotli u stolu a pozorovala dění u stolu. Všude byli prváci a tak různě tam pobíhali. Když se tam objevila nějaká stará babka a k hloučku prváku pronesla něco jako že se jí ztratili ovečky a jestli jí nepomůžou je najít. Nevím proč ale chtěla jsem taky pomoci, tak jsem se k nim přidala. Babka nás poslala do lesů u Visánku. Všichni jsme se tam přemístili pomocí krbu a letaxu a začali hledat. Chodila jsem po lese když jsem zaslechla pár holek co kousek ode mne vykřikovali a všichni se k nim začali sbíhat. Tak jsem šla taky. (Myslím že by to udělal každý). Došla jsem tam a....*napsáno roztřeseným písmem* Na zemi ležela žena, nahá, bez očí a v sobě měla zabodnutou dýku či co. Okolo sebe měla nakreslený obrazec. Nemohla jsem hnout. Když dorazila babka a zbytek studentů všichni byli v šoku. Schodou náhod tam s námi byla i Vin. Starší studentka, která je se mnou v Mrzimoru. Dokáže být nepříjemná a občas i rozkazuje, ale v tuhle chvíli se to moc hodilo. Nikdo nebyl schopen cokoli udělat a Vin nás všechny donutila něco dělat. Babka rozhodla ať někdo rychle doěhne na ministerstvo. Úkoly byly rozdané ale co teď? Čekat. Dorazilo pár bystrozorů a začali se vyptávat, zapsali jména a nařídili nám o ničem nemluvit. Ale jak to mám udělat? Šla jsem spát a trošku jsem si i pobrečela. Byl to šok. Snad jsem neprobudila Em, která vedle mě spokojeně odchrupuje.
Tak zpět k odjezdu do Bradavic. Všichni jsme naházey kufry do truhly a šli jsme na nádraží. Vlak už tam stál a s Em a Tinou jsme si sedly do stejného kupé. Přisedly si k nám ještě dvě prvačky a cesta hezky ubíhala. Pak přišel průvodčí a já si koupila Věštce.Na první stránce byla zmínka o tom všerejšku. Rituální vražda. Holky z toho byly vyděšený a já se chtěla hrozně svěřit Em ale nemůžu. Proběhla mi v hlavě věta toho bystrozora: "Pokud to někomu řeknete, zavřu vás za maření vyšetřování". Zavřela jsem oči, dělala že spím a přemýšlela. Na hradě jsem pak ještě přežila zařazování, najedl se a šla si lehnout. Teď je hluboká noc a protože nemohu usnout tak píšu. Zítra se ještě neučí. Prváci budou mít prohlídku hradu a já mám v plánu se flákat. Možná si i přečíst knížku.
Dobrou noc...